Těsně pod Triglavem

Už v létě se zrodil plán na zdolání Triglavu (2,864 m). Vše bylo pečlivě naplánováno, akorát termín jsme postupně oddalovali, až nakonec napadl sníh. Podle toho jsme na poslední chvíli museli přispůsobit výbavu (zimní oblečení, sněžnice). Původně to měla být čtyřčlenná výprava, ale dva dny před odjezdem to odřekli dva členové (včetně organizátorky – mojí sestry Veroniky). Přebrali jsme tedy plány a ze čtyřčlenné výpravy se stala dvoučlenná. Vytiskli jsme mapy a ve čtvrtek ráno v šest jsme vyjeli z Brna.

Když jsme dorazili na místo startu „Stará Fužima“ u Bohiňského jezera, přepadla mě trošku nervozita že máme 5 hodin na to ujít něco přes 12 km před setměním. Parkoviště jsme našli při okraji naší stezky. Trošku nás překvapilo 20 euro na 2 dny, ale vzhledem k časové tísni jsme alternativu ani nehledali. Vyšli jsme svižným tempem a nejistota že bychom to nestihli na naši chatu před setměním rázem opadla.

Cestou jsme prošli placenou stezkou na Mostnické vodopády. Jít kolem čiré řeky, ve které bylo vidět nespočet pstruhů, bylo pro mě a pro Václava, jakožto rybáře, opravodovým balzámem pro oči.

 

Postupně jsme jsem se dostali do opravdu strmého stoupání a netrvalo dlouho kdy nám došlo, že 1900 výškových metrů na chatu „Dom Planika“ během 5 hodin nezvládnem. Začali jsme hledat v mapách, jestli nemáme po cestě nějakou bližší chatu. Naštěstí jsme našli. „Vodnikov Dom“ byl o celých 600 výškových metrů níže a byl přesně na cestě za naším cílem.

Continue reading

Grossglockner, 3798m – podzim na Stüdlgratu (nevyšel)

Svátek 28. října vychází letos na pátek a nám se v hlavě rychle formuje myšlenka někam vyrazit. Jelikož máme letos v tomto termínu čas jenom s Akimem, tak vyrážíme za dobrodružštvím na Glockner se záměrem vylézt Stüdlgrat – lehkou lezeckou cestu a zajímavější na podzim, kdy je hřebínek pod sněhem.

Náše cesta nakonec kuloár pod označením 5b

Odjezd plánujeme na čtvrtek 27tého, kdy přijíždím do Budějek a ráno s Akimem pokračujeme k chatě Lucknerhaus, 1920m, kde necháváme zaparkované auto kolem 13h. Je suprové počasí bez jediného mráčku a na chatu Stüdlhütte, 2802m dorážíme po 3h chůze.

dsc06037 dsc06040 dsc06046 dsc06047 dsc06051 dsc06060 dsc06061 p1140970Continue reading

Víkend na vícedélkách u Dachsteinu

Již několik týdnů jsme se chystali na nějaké vícedélky v Alpách, ale vyšlo nám to až začátkem září, když jsme námi plánovaný Studlegrat na Grossglockner kvůli počasí museli vyměnit za toto lezení. V pátek večer vyrážíme z Čech a těsně před půlnocí přijíždíme na parkoviště v Oberhofalmenu. Zde jsme si pod zdejší stříškou na betonu rozbalili spacáky a zde také přespali.

Na první den si vybíráme cestu Hochkesselkopf SW – Verschneidung, což je 440m vysoká cesta o 13 délkách. Cesta a vrchol je již pěkně vidět z auta, i když cesta k nástupu je poměrně dlouhá. Ráno vyrážíme od auta směrem na Adamekhütte. Po několika ukazatelích a po cca 1,5 hodině chůze se dostáváme ke skalám. Zde u ukazatele a velkého kamene nevíme kam dál k nástupu, tak nám cestu ukáže až místní pasáček ovcí. Poslední část k nástupu vede přes nepříjemnou suť, kameny se hodně sypou a cesta je hodně nepříjemná. Ale nástup nakonec nacházíme, je označen červeným kruhem na skále, tak jsme si jistí, že jsme správně.  První délku začíná Pavel a následně se poctivě střídáme. První délky lezeme ještě ve stínu, ale od 4 délky nás již slunce pěkně hřeje. Obtížnost celé lezecké cesty je docela konstantní, nejsou tady žádné těžké úseky či úplné choďáky a cesta je luxusně odjištěná. Nejtěžší úsek se nachází v 8. délce, která je klasifikovaná jako 5+. Nejtěžší úsek to pravděpodobně bude, ale je toto místo až silně přejištěno, v nejtěžším místě jsou borháky snad po 1 metru. Cesta nám jde docela rychle a za nějaké 4 hodiny jsme už u poslední délky. Zde se najíme, přezujeme si lezečky za boty a vystoupáme až na vrchol Hones Hochkesselegg vysoký 2260m. Jsou zde krásné výhledy na Dachstein i Adamek Hutte. Sestupujeme po značené cestě až k autu. Je zde i pár malých ferátek, tak cesta dolů není až tak stereotypní. Dolů nám to trvalo kolem 2 hodin. Večer přejíždíme do Gosau, dáváme si zde pivko v místní hospodě a přespáváme na parkovišti.

http://www.bergsteigen.com/klettern/salzburg/dachsteingebirge/hochkesselkopf-sw-verschneidung

p1140719 p1140726 p1140733 p1140736 p1140743 p1140749 p1140761 p1140783

Druhý den jsme si vybrali cestu Zeitreise, vysokou 400m a o 11 délkách. Tato cesta má jednu obrovskou výhodu. Nástup je asi jen čtvrt hodiny od auta. Nástup je hned u jezera Gosausee a začíná přímo na cestě, která vede přímo kolem jezera. Nástup se nachází hned za skalním převysem, který byl vyrubán kvůli zdejší cestě. Už podle prvního pohledu je jasné, že tato cesta je poměrně zelená a převážně první délky byly poměrně dost mokré. Pavel zde dokonce v cestě uviděl žábu, což dokresluje naše lezecké ambice a umění. Nutno dodat, že se žába vůbec nejistila a lezla stejnou cestu jako my – což znamená, že je mnohem lepším lezcem než my. Ale na to jsme si již zvykli u kamzíků i jiných zvířat. Lezecká cesta je to lehká, nejtěžší délka je předposlední a je klasifikovaná jako 5. Po nějakých 3,5 hodinách lezení jsme nahoře a začínáme sestupovat. Ale oficiální sestup nějak míjíme a sestupujeme docela prudkým a hlavně silně zarostlým svahem. Dole jsme už ale za necelou ¾ hodinu. Po sestupu vyrážíme směrem k domovu.

http://www.bergsteigen.com/klettern/oberoesterreich/dachsteingebirge/zeitreise

p1140809 p1140811 p1140812 p1140814 p1140819 p1140834

Účastníci:

Martin Jáchym (Akim)

Pavel Rozehnal

Similaun, 3606m – předvánoční zimní pohoda

Už cca měsíc zpátky se s Akimem domlouváme na nějaký horský výstup. Bohužel volné víkendy se nějak nepotkávají a tak termín padá až na první víkend v prosinci. Lokalitu zatím necháváme otevřenou. Jakmile se termín přiblíží, tak Andrea vykopává destinaci Similaun 3606m poblíž vesnice Vent, kde to velmi dobře známe (po mnoha neúspěšných zimních výstupech na Wildspitze) a dáváme dohromady lidi. Nakonec se nás poskládá 7  – 5 z Brna a 2 z Budějek. Plán je jasný – jedno auto pojede z Brna přímo a druhé přes Budějky. Jelikož si nechceme/nemůžeme brát dovču, tak se to pokusíme zvládnout za 2 dny.

Z Brna vyjíždíme v pátek kolem 15h a kolem 18h nabírám Akima s Andreou v Budějkách. Cesta ubíhá svižně a kolem 2 ráno už hledáme parkování poblíž Soldenu. Po půlhodince bloudění nacházíme luxusní místo na lesní cestě, kde se v pohodě vejdou dvě auta a 7 těl. Jelikož je dobrá nálada, tak otevíráme slivku a ještě skoro hodinku debatujeme o podstatných věcech.

DSC00424 DSC00427Continue reading

Grossglockner, 3798m – nejvyšší hora Rakouska po sezóně

Už přes týden je v ČR letní počasí a dle předpovědi to má ještě týden vydržet. Vzhledem k tomu, že právě začal
listopad je to bomba. Počátkem týden je jasné, že na víkend musíme do hor – toto počasí není normální.

Obesílám všechny známe i neznámé, ale vypadá, že se nikomu moc ven nechce. Postupně se vymlouvají všichni na společenské
aktivity nebo umělku v Linzi. Nakonec se přidává jen Vlasta – nebojí se a to se počítá.

Původně jsem plánoval lehčí akci na GrossVenediger, který je technicky velmi jednoduchý. Jelikož ale všichni odřekli, tak
jsme to mohli změnit na těžší terén a volba padla na GrossGlockner, 3798m – nejvyšší horu Rakouska.

Rozhodujeme se, že půjdeme z jihu od chaty Lucknerhaus, přes Studdlehutte na Johana, kde přespíme ve winterraumu.

Z Brna odjíždíme v 15h a za 7 a půl hodinky už parkujeme na parkovišti u chaty ve výšce 1900m. Po cestě ze Salzburgu nás
pouze potkává jeden tunel za 10E.

p1070181 p1070185

Dáváme pivko pro lepší usínání a zaléháme. Ráno se probouzíme kolem 7 a těsně po 8h vyrážíme na dlouhý trek s převýšením
1500m, kde posledních 500m výškových je po ledovci a pak i po ferratě (B). Bereme sebou sněžnice, spacáky, stan a
karimatky – kdyby náhodou byl na chatě nějaký problém.

p1070185 p1070187 p1070190 p1070195 p1070197 p1070203 p1070208Continue reading